Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Křečci

Deníček křečka Jordana.

4.díl.

Budu na tebe vzpomínat,na to jak sis mě koupil,na to jak si mě vítal.

Loučení bylo těžké.Nelíbil se mi smutek,který mě přemáhal.Když jsem se,ale podival na svého majitele,hledal mě a volal na mě.Odsunoval nábytek.

Naposledy jsem se rozloučil.S mým domovem.S mojí klecí a hlavně s mým majitelem.Snad se zase potkáme.

Podíval jsem se dolů z parapetu.Byla to docela výška,ale musel jsem skočit.

Po čeníšku jsem se vrhl na zem.Padal jsem vzuchem a cítil jsem volnost.Ale brzy mě čekal pád.Spadl jsem na všechny čtyři,i když jsem pořád cítil tlak.

Nebylo cesty návratu.Byl jsem dole,a okno bylo vysoko.Postavil jsem se na dvě tlapky a začal se mýt.Do té doby než jsem uslyšel prásknutí.Všude byla tma,ticho jen jsem slyšel kroky.Nehybně jsem začal panáčkovat.

Nic se neozývalo,a tak jsem začal zase umývat.V klidu jsem se postavil na dvě zadní packy a myl jsem se.Doufal jsem,že neuslyším další kroky.Začal jsem panáčkovat a rozběhl se do křoví.Všude byli klacíky a stonky,jen težko se dalo jimy dobývat.Proto jsem nehybně pozoroval okolí.Prásk.Ve chvilce se ozval další zvuk.Stejný jako předtím,ale byl mnohem silnější a byl mnohem blíž.Byl vlastně za mnou.Někde blíže u kmenu.Bál jsem se otočit,ale musím přežít.Zapracoval můj čenich.Ucítěl jsem dalšího křečka.Jiného.

Když jsem se otočil viděl jsem křečka.Už jsem nebyl sám.Ve společnosti křečků jsem byl naposledy ve zvěrimexu.Taky panáčkoval a sledoval mě.Nevěděl jsem jakou mám mít reakci.Naše síly musí být stejné.

Jenže něž jsem chtěl reagovat,vrhl se po mě.Vyskočil a já se ani nehnul.Lehl jsem si na záda a znehybněl sem.Uslyšel jsem zase ty kroky.Oba dva jsme nastavili uši,ale byli to jen další křečci.Křečci ,kteří patřily k tomu neznámemu.Měli větší síly,měli je vytrénované pro přežití.Ostatní ke mě šli a čichali ke mě.Po chvíli všichni odstoupili a já sám zůstal v kruhu.Zvedl jsem se.

Přiblížili se,někdo předemnou,další v zadu.První začali běhat,v zadu se taky chystali,postřčili mě a běžel jsem s nimi.Vzali mě mezi sebe.

Křečci polní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Deníček křečka Jordana.

3.díl.

 

Už je večer.Chtěl jsem spát,ale musel jsem být v pozoru,kdyby si mě náhodou majitel vytáhnul.Nebo snad Dominik,který pořád křičí a běhá.Když,ale já už tady nebudu.Když asi už nikdy si mě Dominik nevytáhne z klece.Ale co majitel.Má mě rád,ale kdyby šel semnou,mohlo by se mu něco stát.Doupě si chcu vytvořit z trávy někde na poli.Zrovna si pro mě šel majitel.Usmíval se a měl dobrou náladu.Otevřel klec a čekal až si mu jako obvykle vylezu na ruku.

Tušil jsem,že to bude naposled.Když mě vytahoval z klece.V minutce jsem mu z té ruky skočil.Majitel mě začal hledat,ale já byl na parapetě u okna a chystal jsem se skočit.

 

 

 

 

 

 

Deníček křečka Jordana.

2.díl (1.díl najdete pod různými články)

1.díl-K lidské rodině Jordana přijede malý Dominik.Jordan se ho bojí,protože ho malý Dominik velmi mačká.

 

Ahoj Deníčku.Dneska jsem dostal od svého majitele kromě krmiva a ovoce,ještě jednu zvláštní věc co jsem nikdy neměl trošku ovesných vloček.Moc mi chutnali.

Dnes bylo otovřené okno.Když mi zafoukal čerstvý vítr do klece,chtěl jsem se dostat ven na svobodu.Být volný a bydlet v noře.Byl bych dál od Dominika a majitelovi by to možná nevadilo.Bude mi možná po něm smutno.Mám ho rád.Jenže příroda je velmi silná,a láká mě jít ven.Jsem blízko,ale nemůžu otevřít klec.Počkám do večera kdy si mě bude majitel vytahovat.A pak příjde moje chvíle.

Konec 2.části.

 

 

 

 

Deníček křečka Jordana.

1.díl.

Já ráda píšu tak tady bude rubrika Deníček křečka Jordana(Džordna).

Tak doufám,že se Vám bude líbit.Tak už píšu.

Deníčku,vlastně nevím jak začít.Dneska jsem tak tak utekl malému bratříčkovi.Né svému,ale od svého majitele.Všichni to dětské mládě mají rádi.Nedávno mě tahal za fousky.Bylo to hrozné.Vůbec nemá cit v rukou a tak mě hodně zmáčkl.Jsem jako obvykle v kleci.Chápu to.Byl jsem zlobivý.Ráno jsem uslyšel skřípot dveří.Nastrařil jsem ouška.Očekával jsem zavření,ale místo toho,dveře bouchli o zeď.Uslyšel jsem křik a dupání.Ozvývalo se blíž a blíž.Lidé se vítali.Honem,musím se schovat.Pomyslel jsem si.Ale už bylo pozdě.Malý David se zeptal:Kde je kžečík?

David byl u mojí velké klece.Slyšel jsem jeho funění.Očekával jsem kdy mě zase nemotorně vytáhne z domečku.Davit napřahoval ruku,a já slyšel skřípnutí klece.

Otevíral dvířka.A šup.Vytáhl mě z domečku.Zmáčkl mě.Nemohl jsem se bránit.Byla to hrozná chvíle.Bylo mi docela líto,proč se mě můj majitel nezastane.Musel jsem trpět.To jak semnou David zacházel jako s hračkou.Už jsem klidně ve své kleci.Jenže David přijede asi zase.

 

Další díl:Příště.

 

 

 

 

 

 

 

Křeček polní

 

Křeček polní(Cricetus cricetus).

Nemůže být chován v zajetí.Živí se zrním,zelenými rostilinami,semínky,hmyzem,ale i mláďaty ptáků.

Má dobře vyvinuté lícní torby.Potravu si uschovává v norách.

 

Délka života je až 10 let.

Ojediněle se vyskytují i černí jedinci.

 

 

Tento obrázek jsem skopírovala z webu: www.mazlicekk.estranky.cz

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist